Jak jsem snědl nemluvně Dneska tomu sám nemůžu věřit. Na posezení! Obvykle mívám batole tak na dvakrát - a je-li tučnější i na třikrát; ale pánové a Boženko, já ho sežral hned. Ne, že bych měl nějaký velký a mimořádný apetajtlichsichundpičaham, nebo-li jak my chroustálisti říkáme, skurvenej hlad na mimino, ale prostě se to tak nějak zkrátka vyvrbilo, sešlo, klaplo a vůbec ... a já ho zblajznul jako malinu. Až mi málem zaskočilo chrastítko. ![]() Pokračování příště ... |